Reklama
 
Blog | Daniel Soukop

Středoafrická republika směřuje ke genocidě

Duch Rwandy se vrací a celé to působí jako jedno velké nepříjemné déjà vu. Podle posledních varování se Středoafrická republika přibližuje ke genocidě a svět zprávy z černého kontinentu jako obvykle ignoruje. 

Al Jazeera

Chápu, že toto téma si v České republice asi nezíská příliš pozornosti. Však Středoafrická republika leží až příliš daleko od naší domoviny. Nikdo o SAR nikdy nepíše, nikdo se o ni nezajímá, nikdo o ní nic neví. Pokud ji ale nyní budeme ignorovat, dříve či později se nám sama připomene ve spojení se slovem genocida.

Nejdříve základní geografická fakta. Středoafrická republika je podobně velká jako Francie či Ukrajina a obývá ji zhruba pět milionů obyvatel. Přibližně 50% místních se hlásí ke křesťanství (katolicismus 25%, protestantismus 25%), 35% k místním africkým náboženstvím a 15% k islámu. Průměrný Středoafričan se chystá slavit své dvacáté narozeniny a dožije se necelých 51 let.

Středoafrická republika získala nezávislost od Francie v roce 1960 a od té doby se nikdy nedokázala postavit na vlastní nohy. Až na nepovedený demokratický experiment mezi lety 1993 a 2003 se historie země psala výhradně perem pučistů a vojenských diktátorů. Od března 2003 zemi ovládal generál Francois Bozize. Další příklad klasického afrického diktátora, který se pro svou radost nechal opakovaně zvolit ve zmanipulovaných volbách.

Reklama

Země ponořená do násilí

Generál Bozize nebyl žádným zlatíčkem, ale alespoň udržoval nějakou minimální stabilitu. Jeho vláda se dostala ke svému konci v prosinci 2012, kdy se mu otevřeně postavila rebelská aliance Seleka, která začala s útoky po celé zemi. Vojenská porážka Bozizeho k mírovým rozhovorům, ze kterých vzešla vláda národní jednoty.

Ta se brzy sesypala jako domeček z karet a v březnu vůdce rebelů Michel Djotodia dokončil svůj převrat, když jeho vojska vkročila do hlavního města a donutila Bozizeho k útěku do exilu. Od té doby se vlády pevně zmocnilo nekontrolovatelné násilí a chaos.

Právní stát přestal existovat, kriminalita se utrhla ze řetězů a nikdo se již nezabývá ochranou civilistů. Prezident Djotodia totiž není schopen kontrolovat své vlastní vojáky. Ti podlehli svým zvířecím instinktům a pustili se do bezhlavého vraždění a plundrování.

K poslednímu zaznamenanému masakru došlo 26. října, kdy vojáci pozabíjeli osmnáct civilistů, včetně žen a dětí. Současná situace se dostala i před Radu bezpečnosti OSN, když o ní referovali odborníci a analytici z různých mezinárodních agentur. 

Jejich zpráva tvrdí, že nekontrolovatelní vojáci aktivně podporují eskalaci náboženského násilí mezi křesťany a muslimy. To podle nich dříve či později může vyústit v rozsáhlé zločiny proti lidskosti i genocidě. Otázkou není, jestli se to stane, ale kdy.

Je třeba mluvit o Středoafrické republice

O aktuálním dění v této Bohem zapomenuté zemi informují snad všechna důležitá světová média, např. BBC, Al Jazeera, NY Times, Washington Post, Guardian, Daily Telegraph atp. Nikdo z toho však nedělá téma dne. Zatím. V českých médiích najdete tak maximálně zprávu o březnovém převratu nebo o tom, že současný režim ohrožuje přežití místních slonů a goril.

Ani české ministerstvo zahraničí netrpí hyperaktivitou ohledně tohoto tématu, neboť na rozdíl od Britů či Němců nevydalo ani oficiální varování před cestou do SAR. Je sice pravda, že Česká republika v této africké zemi nemá ambasádu ani konzulát a česko-středoafrické diplomatické, obchodní či turistické styky nepatří zrovna mezi ty rušnější. Ale i tak by působilo dobře, kdyby česká diplomacie veřejně uznala aktuální vývoj a v lepším případě i vydala nějaké vyjádření.  

Situace ve Středoafrické republice připomíná Rwandu více, než by bylo zdrávo. I z Rwandy přicházely varovné signály, zástupci různých organizací přednášeli před Radou bezpečnosti OSN a i nějaké pozornosti se jí dostalo ve světových médiích. Vše ale přehlušila válka v Bosně. Nyní v roce 2013 všechny spíše zajímají rozhovory P5+1 v Ženevě, Kerryho cesta po Blízkém východě, olympijská pochodeň ve vesmíru a vlastně jakékoliv dění mimo Afriku.

Samozřejmě, že záleží pouze na činech, nikoliv na množství promluvených slov a napsaných článcích. Africká Unie momentálně plánuje poslat do Středoafrické republiky mírové sbory o síle 3600 mužů a žen. Je to dobrý začátek, ale s největší pravděpodobností jen toto opatření stačit nebude.

Proto je třeba se otevřeně bavit o tomto tématu. Protože pokud Středoafrická republika zůstane ignorována, nikdy se mezinárodní společenství nedonutí k aktivitě a ke konkrétním činům.