Můžeme vyslovit spokojenost s tím, že v dobách kupce Sáma ještě takovéto mezinárodní instituce nebyly. Naši předkové tudíž pod jeho vedením mohli vyhnat a vybít stejně parazitické kočovníky – Avary. Na něco podobného dnešním „mezinárodním institucím“ se pokoušel si hrát francký král Dagobert, ale dostal výprask u Wogastisburgu. Nářez to byl takový, že přeživší Frankové museli dlouho místo válčení dělat děti, aby vykompenzovali ztráty.

nemůžu si pomoct, ale tohle vypadá, že jste se vynořil někde z raného novověku. Tahle debata, kdy se argumentovalo proti obdobným pohledům na svět se vedla při prvních objevných plavbách…už tehdy se dospělo k nějakému závěru. Tak si debatu pročtěte a zkuste se pak vrátit do 21. století…

Za mě asi taky vše 🙂

já nejsem autorem článku, pokud reagujete na mě :-).

Ano, takto specifikované – chápu. OVŠEM. Je zde možnost jak může „mezinárodní komunita“ zcela legálně v rámci pravidel mezinárodního práva zasáhnout v jakékoli zemi. Rozhodnout o takovému zásahu však musí Rada bezpečnosti OSN, která má odpovědnost za udržení míru ve světě (kap. VII Charty OSN). A zde jsme u problému, o kterém se diskutuje řadu let. Stálí členové RB OSN mají právo veta – tudíž pravidelně jakoukoli akci zastaví a neposvětí. Ovšem kromě vojenských akcí – může RB OSN do země vyslat modré přilby – to dělá docela často a v případě SAR to udělala i teď – viz. článek. Ovšem je to nedostatečné – mělo by se stát daleko víc. Proto ten apel na mezinárodní komunitu.

Zkrátka. Státní suverenita není žádný neprolomitelný princip mezinárodního práva. Naopak v současnosti spíše ustupuje principu ochrany lidských práv …odkážu třeba na koncept Responsibility to protect – zkuste to vygooglit…

není pravda, že o to „nikdo nestojí“. Je tu řada organizací – mezinárodních i nevládních – států a jiných aktérů, kteří o to skutečně velmi stojí. Ale je tu ale i silná skupina těch, kterým současná situace, zdá se, vyhovuje.

Osobně souhlasím s vaším pohledem na nadnárodní korporace. Byť generalizace je nebezpečná věc. Ovšem vidím v jejich moci velké nebezpečí – protože mají příliš velký vliv, větší než většina států a nedosáhne na ně žádné právo – zejména právě v oblastech, kde jsou státy slabší – jako v Africe.

Není žádné tajemství, že v Africe se na úrovni velmocí hraje o suroviny. Hodně se o tom mluví. Přesto se podařilo něčeho dosáhnout i ve snaze „postavit země na vlastní nohy“ – podívejte se sem: http://www.un.org/millenniumgoals.

Pořád ale snad největším problémem nejsou ani mezinárodní korporace apod. ale lhostejnost veřejnosti tady na Západě/Severu… Lidé dokáží mít překvapivě velký vliv – stačí mít informace, snahu a vůli…i ty korporace musí mít zákazníky..